Via practica 2/2015

Chronické onemocnění ledvin – role nefrologa a praktického lékaře

Prof. MUDr. Romana Ryšavá, CSc.

Chronická onemocnění ledvin postihují skoro desetinu naší populace a stávají se nejen medicínským, ale i sociálně-ekonomickým problémem. Nejlepším opatřením, které zpomalí epidemii rozvoje pokročilých stadií onemocnění, je zavedení screeningových programů, které budou vyhledávat nemocné s již vzniklým renálním poškozením či budou identifikovat ty, kteří mají rizikové faktory pro jejich vznik (např. hypertenzi, kardiovaskulární choroby, diabetes mellitus či jiné metabolické odchylky, rizikovou medikaci apod). Nová doporučení pro vyhodnocování a léčbu chronických onemocnění ledvin se zaměřují nejen na stanovení renální funkce pomocí glomerulární filtrace a velikosti albuminurie, nově se klade důraz i na zjišťování strukturálních abnormalit renálního parenchymu a určení příčiny renálního onemocnění. Na základě metaanalýz velkých studií bylo vypracováno schéma určující riziko progrese chronického onemocnění ledvin, které doporučuje jednak frekvenci vyšetření renálních parametrů a jednak vhodnost sledování nefrologem u jednotlivých kategorií nemocných. Skupiny pacientů s nízkým rizikem progrese mohou být sledovány praktickými lékaři a v delším časovém intervalu, nejrizikovější pacienti by měli být kontrolováni minimálně čtyřikrát ročně, a to v ambulanci odborných lékařů, nefrologů.

Kľúčové slová: chronické onemocnění ledvin, albuminurie, glomerulární filtrace.

Chronic kidney disease – role of nephrologist and general practitioner

Chronic kidney disease affects nearly one tenth of the population and is becoming not only a medical, but also socioeconomic problem. The best measure taken in order to slow down the epidemic of development of advanced disease stages is the implementation of screening programmes to search for patients with a pre-existing renal injury or to identify those who have risk factors for its development (e.g. hypertension, cardiovascular disease, diabetes mellitus or other metabolic disorders, risky medications etc.). New recommendations for assessment and treatment of chronic kidney disease focus not only on the assessment of renal function by means of glomerular filtration rate and the level of albuminuria, but emphasis is also placed on determining structural abnormalities in the renal parenchyma and identifying the cause of kidney disease. Based on meta-analyses of large trials, a scheme for determining the risk of progression of chronic kidney disease has been devised that recommends both the frequency of evaluations of renal parameters and the appropriateness of being followed up by a nephrologist in individual patient categories. Groups of patients with a low risk of progression can be followed up by general practitioners and in a longer time interval; patients with the highest risk should be followed up at least four times a year by a specialist, a nephrologist.

Keywords: chronic kidney disease, albuminuria, glomerular filtration rate.