Urologie pro praxi 1/2017

Proteinurie

MUDr. Jan Vachek, PhDr. MUDr. Oskar Zakiyanov, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FERA, FASN

Proteinurie není jen kardinálním symptomem primárních a sekundárních nefropatií, ale i samostatným patogenetickým faktorem progrese těchto onemocnění. Spolu s hodnotou sérového kreatininu, hodnocením erytrocytů v moči a sonografií ledvin patří kvalitativní a kvantitativní údaj o proteinurii k základním nefrologickým vyšetřením. Ke screeningu proteinurie se v běžné praxi užívá vyšetření testovacím proužkem – „dipstick“, tím však nelze odhalit malou albuminurii, Bence-Jonesovu proteinurii (volné lehké řetězce např. při mnohočetném myelomu) a známky tubulointersticiálních onemocnění. Pro přesnější vyhodnocení albuminurie, resp. proteinurie, lze doporučit vyšetření poměru koncentrací albuminu/kreatininu ve vzorku moči, případně vyšetření odpadů bílkovin v moči za 24 hodin.

Kľúčové slová: proteinurie, albuminurie, chronické onemocnění ledvin, ACE inhibitory, sartany.

Proteinuria

Proteinuria is not only a cardinal sign of primary and secondary nephropathies, but also an independent pathogenic factor of progression of these diseases. Along with the serum creatinine level, red blood cell urine test, and renal ultrasound, qualitative and quantitative data on proteinuria belong to the basic nephrological evaluation. In routine practice, the dipstick test is used for the screening of proteinuria; this, however, cannot detect microalbuminuria, Bence-Jones proteinuria (free light chains, for instance, in multiple myeloma), and signs of tubulointerstitial diseases. For a more precise evaluation of albuminuria and/or proteinuria, the urine albumin/creatinine ratio test or 24-hour urine protein excretion test can be recommended.

Keywords: proteinuria, albuminuria, chronic kidney disease, ACE inhibitors, sartans.