Psychiatria pre prax 1/2005

Narcistická porucha osobnosti – diagnostika a léčba

Mgr. Petra Houbová, MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Marek Preiss, MUDr. Erik Herman

Narcistická porucha osobnosti se projevuje trvalou potřebou grandiozity, obdivu od druhých a nedostatkem empatie. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti bývají velmi přecitlivělí na zranění sebevědomí. Mohou reagovat defenzivně hněvem, pohrdáním nebo nezájmem a přitom ve skutečnosti jsou zahlcení pocity šoku, zranění a studu. Narcismus se může vyvíjet v neempatické, kritické a ponižující výchově rodiči. Dítě si vytváří přesvědčení, že pocit hodnoty či smyslu je dosahován získáváním úspěchů a obdivu. Rodiče selhávají v přiměřeném zrcadlení dětské přirozené touhy idealizace. Jinou možností je, že dítě naopak dostává od rodičů nadměrné projevy idealizace a ty pak zabudovává do svých představ o sobě. Empiricky se zdají být centrální pro patologii narcistické poruchy osobnosti konflikty a deficity týkající se sebevědomí. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti hledají léčbu pro pocity úzkosti, deprese, závislost na návykových látkách, problémy v zaměstnání nebo vztahové problémy, které se druhotně vyvíjejí v souvislosti s jejich narcismem. Bývá pro ně obtížné požádat o pomoc, protože to považují za známku slabosti a zraňuje to jejich sebevědomí. Také věří, že jim může porozumět pouze osoba, která dosahuje srovnatelného sociálního statutu nebo známostí. Psychodynamické přístupy v léčbě variují v důrazu na interpretace hněvu a zahořklosti či empatii a reflektování (nebo zrcadlení) pozitivních stránek sebevědomí. Zdá se být důležité zjistit současné vnější a historické zdroje konfliktů a citlivosti sebevědomí. Aktivní konfrontace může být užitečná pokud se podařilo rozvinout dobrý terapeutický vztah. Jinak však zranitelnost pacienta potřebuje daleko větší nepodmíněnou podporu. Kognitivně-behaviorální přístupy zdůrazňují důležitost narcistického chování a projevování v interpersonálních vztazích. Idealizace a devalvace může dobře reagovat na hraní rolí a racionální introspekci a intelektuální přístup může pomoci řadě lidí s narcistickou poruchou osobnosti. Skupinová psychoterapie může být užitečná pro zvýšení pozornosti pro grandiozitu, nedostatek empatie a devalvaci druhých.

Kľúčové slová: narcistická porucha osobnosti, grandiozita, zranitelnost, diagnóza, etiologie, psychodynamický přístup, kognitivně- behaviorální terapie, skupinová psychoterapie.

NARCISSICTIC PERSONALITY DISORDER – DIAGNOSIS AND TREATMENT

Narcissistic personality disorder is a pervasive pattern of grandiosity, need for admiration and lack of empathy. Persons with narcissistic personality disorder can be very vulnerable to threats to their self-esteem. They may react defensively with range, disdain, or indifference but are in fact struggling with feelings of shock, humiliation, and shame. Narcissism may also develop through unempathic, neglectful, and/or devaluating parental figures. The child may develop the belief that a sense of worth, value, or meaning is contingent upon accomplishment of achievement. Parents failed to adequately mirror an infant’s natural need for idealization. Other possibility is that infant received excessive idealization by parental figures, which incorporated into self-image. Conflicts and deficits with respect to self-esteem have been shown empirically to be central to the pathology of narcissistic personality disorder. Persons with narcissistic personality traits seek treatment for feeling of anxiety, depression, substance-related disorder, and occupational or relational problems that are secondary to their narcissism. It is difficult for them even to admit that they need help, as this admission is itself an injury to their self-esteem. They also belief that they can only be understood by persons of a comparably high social status or recognition. Psychodynamic approaches to the treatment of narcissistic personality disorder vary in the extent to which emphasis is given to an interpretation of underlying anger and bitterness, or to the provision of empathy and a reflection (or mirroring) of a positive regard and self-esteem. It does appear to be important to identify the current extent and historical source of the conflicts and sensitivities regarding self-esteem. Active confrontation may at time be useful, particularly when the therapeutic alliance is strong, but at other times the vulnerability of the patient may require a more unconditional support. Cognitive-behavioral approaches emphasize increasing awareness of the impact of narcissistic behaviors and statements on interpersonal relationships. The idealization and devaluation can be responsive to role playing and rational introspection, an intellectual approach that may itself be valued by some persons with narcissistic personality disorder. Group therapy can be useful for increasing awareness of the grandiosity, lack of empathy, and devaluation of others.

Keywords: Narcissistic personality disorder, grandiosity, vulnerability, diagnosis, etiology, psychodynamic approach, cognitive- behavioral therapy, group therapy.