Neurológia pre prax 1/2006
Myoklonus – srovnání účinnosti léčby podle typu ovlivněných neurotransmiterových systémů
Úvod: Myoklonus je krátký, úderný mimovolní pohyb, způsobený svalovou kontrakcí (pozitivní myoklonus) nebo inhibicí (negativní myoklonus). Vyskytuje se fyziologicky nebo v rámci různých neurologických onemocnění, vzácněji jako samostatná nozologická jednotka (esenciální myoklonus). Diagnostika myoklonu je založena především na klinickém neurologickém vyšetření, neurofyziologických vyšetřeních a pomocných zobrazovacích metodách. Terapeuticky se užívá celá řada léků ovlivňujících neurotransmiterové systémy, jejichž postižení se předpokládá v patofyziologii myoklonu. Materiál, metodika: V letech 1993–2002 bylo v Centru pro abnormní pohyby a parkinsonizmus Brno vyšetřeno a léčeno 29 pacientů s různým typem myoklonu. Pacienti byli komplexně vyšetřeni klinicky a paraklinicky (CT nebo MR vyšetření mozku a míchy), dále podstoupili neurofyziologické vyšetření (somatosenzorické evokované potenciály, dlouholatenční (long-loop) reflex, polygrafické vyšetření, zpětné zprůměrnění EEG aj.). Podle různých typů myoklonu byla zahájena léčba; nejčastěji byly užívány klonazepam, baklofen, valproát, primidon, diazepam, piracetam, biperiden, trifenidyl. Účinnost léků byla hodnocena klinickým neurologickým vyšetřením a sebehodnocením pacienta. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny párovým t-testem a X2 testem. Výsledky: Nejúčinnější lék v terapii myoklonu byl klonazepam. Byla prokázána vyšší účinnost léků ovlivňujících gabaergní systém ve srovnání s anticholinergiky nebo dopaminergní léčbou. Závěr: Léky potencující gabaergní aktivitu ovlivněním GABA-A receptorů lze považovat za léky první volby v léčbě myoklonu.
Kľúčové slová: myoklonus, léčba, neurofyziologie, GABA-A receptory.
Myoklonus – srovnání účinnosti léčby podle typu ovlivněných neurotransmiterových systémů
Úvod: Myoklonus je krátký, úderný mimovolní pohyb, způsobený svalovou kontrakcí (pozitivní myoklonus) nebo inhibicí (negativní myoklonus). Vyskytuje se fyziologicky nebo v rámci různých neurologických onemocnění, vzácněji jako samostatná nozologická jednotka (esenciální myoklonus). Diagnostika myoklonu je založena především na klinickém neurologickém vyšetření, neurofyziologických vyšetřeních a pomocných zobrazovacích metodách. Terapeuticky se užívá celá řada léků ovlivňujících neurotransmiterové systémy, jejichž postižení se předpokládá v patofyziologii myoklonu. Materiál, metodika: V letech 1993–2002 bylo v Centru pro abnormní pohyby a parkinsonizmus Brno vyšetřeno a léčeno 29 pacientů s různým typem myoklonu. Pacienti byli komplexně vyšetřeni klinicky a paraklinicky (CT nebo MR vyšetření mozku a míchy), dále podstoupili neurofyziologické vyšetření (somatosenzorické evokované potenciály, dlouholatenční (long-loop) reflex, polygrafické vyšetření, zpětné zprůměrnění EEG aj.). Podle různých typů myoklonu byla zahájena léčba; nejčastěji byly užívány klonazepam, baklofen, valproát, primidon, diazepam, piracetam, biperiden, trifenidyl. Účinnost léků byla hodnocena klinickým neurologickým vyšetřením a sebehodnocením pacienta. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny párovým t-testem a X2 testem. Výsledky: Nejúčinnější lék v terapii myoklonu byl klonazepam. Byla prokázána vyšší účinnost léků ovlivňujících gabaergní systém ve srovnání s anticholinergiky nebo dopaminergní léčbou. Závěr: Léky potencující gabaergní aktivitu ovlivněním GABA-A receptorů lze považovat za léky první volby v léčbě myoklonu.
Keywords: myoklonus, léčba, neurofyziologie, GABA-A receptory.
