Neurológia pre prax 3/2012
Juvenilní forma Huntingtonovy nemoci
Huntingtonova nemoc (HN) je autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění s výskytem cca 1 : 10–15 000. Podstatou mutace je zmnožení (expanze) počtu CAG tripletů v prvním exonu. Při 40 a více tripletech jedinec onemocní HN. Typický věk nástupu prvních příznaků u klasické – adultní formy HN je mezi 35. – 50. rokem věku. Podstatně vzácněji (cca 5 % všech případů) se HN manifestuje v dětském či adolescentním věku (juvenilní forma HN – JHN – arbitrárně definována jako nemoc s počátkem klinické manifestace do 20. roku věku). Tato forma nemoci vzniká obvykle, přesahuje-li počet CAG tripletů 60 repeticí. Jako první se často objevují poruchy intelektu. Typický počáteční projev JHN bývá selhávání, nezvládání školních aktivit, především v důsledku kombinace kognitivní poruchy s motorickým zpomalením, dyskoordinací pohybu a poruchou volní hybnosti. Typické jsou také poruchy chování: nejčastěji výbuchy zlosti, agresivita, antisociální projevy a obsedantně-kompulzivní rysy. Nejcharakterističtějšími projevy JHN jsou hypokineze, rigidita a dystonie, doprovázené rychle progredující poruchou stability a chůze. Chorea obvykle chybí. Poměrně časně nastupuje i dysartrie, v pozdějších stadiích progredující až do stadia mutizmu, a dysfagie. JHN bývá někdy nazývána jako tzv. primární Westphalova varianta HN. Dalším poměrně častým projevem u JHN jsou epileptické záchvaty. Již od středních stadií choroby se konstantně objevuje kachektizace. Doposud neexistují žádné standardy či jednotná doporučení pro terapeutické postupy JHN. Neexistují ani žádné farmakologické studie ověřující symptomatické efekty léčiv, splňující nároky tzv. evidence-based medicine, vše je léčba off-label. V článku jsou popsány používané terapeutické možnosti u jednotlivých projevů JHN.
Kľúčové slová: Huntingtonova nemoc, juvenilní forma, Westphalova varianta, CAG triplet.
Juvenile form of Huntington's disease
Huntington's disease (HD) is an autosomal dominant hereditary neurodegenerative disease with an incidence of approximately 1:10-15000. The mutation involves an expansion of CAG triplets in the first exon. An individual develops HD when the number of triplets is 40 or more. A typical age of onset of initial symptoms in classic, adult-onset HD is between 35 and 50 years of age. Much more rarely (approximately 5% of all cases), HD develops in child or adolescent age (juvenile form of HD /JHD/, arbitrarily defined as a disease with the onset of clinical manifestations by 20 years of age). This form of disease usually occurs when the number of CAG triplet repeats exceeds 60. Intellectual impairment often occurs first. A typical initial manifestation of JHD is failure to cope with academic demands, particularly due to a combination of cognitive disorder with motor slowing, discoordination of movement and voluntary movement disorder. Also typical are conduct disorders: most commonly temper tantrums, aggressiveness, antisocial behaviour and obsessive-compulsive features. JHD is most typically characterized by hypokinesis, rigidity, and dystonia, accompanied by rapidly progressive stability and gait disturbances. Chorea is usually absent. A relatively early occurrence is dysarthria, which may progress to mutism in the later stages, and dysphagia. JHD is sometimes referred to as primary Westphal variant HD. Another relatively common manifestation in JHD is epileptic seizures. Cachexia constantly occurs as early as the middle stages of the disease. To date, there have been no standards or uniform recommendations for therapeutic management in JHD. There are no pharmacological studies investigating symptomatic effects of drugs that would meet the requirements of evidence-based medicine; everything is off-label treatment. The article describes the therapeutic options used in individual manifestations of JHD.
Keywords: Huntington's disease, juvenile form, Westphal variant, CAG triplet.
