Urologie pro praxi 1/2022

Jak častý a nebezpečný je syndrom hyperaktivního měchýře po radikální prostatektomii?

MUDr. Lukáš Holub, MUDr. Petr Hušek, Ph.D., FEBU, MUDr. Jiři Špaček, prof. MUDr. Miloš Broďák, Ph.D.

Úvod: Syndrom hyperaktivního měchýře po radikální prostatektomii je méně časté, ale závažné onemocnění, které může mít velký negativní dopad na kvalitu života. Metoda: Byl hodnocen soubor 500 pacientů po robotem asistované radikální prostatektomii v letech 2016–2018. Hyperaktivní měchýř byl hodnocen na základě mikčních deníků 3. a 6. měsíc po operaci. Výsledky: Medián doby sledování byl 36 měsíců. Syndrom hyperaktivního měchýře byl diagnostikován u 15 (3 %) pacientů. Nasazená léčba anticholinergiky první generace byla efektivní u 12 (80 %) pacientů. U 3 (20 %) pacientů byla léčba změněna na solifenacin, který byl nadále účinný. Po 6 měsících byla léčba účinná a nebylo ji nutné měnit, a to dlouhodobě. Závěr: Incidence syndromu hyperaktivního měchýře byla u našeho souboru nízká (3 %), což bylo méně než v podobných publikovaných studiích. U většiny pacientů (80 %) byla účinná léčba první generací anticholinergik. Pokud léčebný efekt nebyl dostatečný nebo se objevily vedlejší účinky, byla účinná léčba solifenacinem.

Kľúčové slová: hyperaktivní močový měchýř, radikální prostatektomie, anticholinergika.

How frequent and dangerous is overactive bladder syndrome after radical prostatectomy?

Introduction: Hyperactive bladder syndrome after radical prostatectomy is a less common but serious disease that can have a major negative impact on quality of life. Method: A group of 500 patients after robot-assisted radical prostatectomy in 2016–2018 was evaluated. Hyperactive bladder was assessed on the basis of micturition diaries 3 and 6 months after surgery. Results: The median follow-up was 36 months. Overactive bladder syndrome was diagnosed in 15 (3 %) patients. First-generation anticholinergic therapy was effective in 12 (80 %) patients. In three (20 %) patients, treatment was changed to solifenacin, which remained effective. After 6 months, the treatment was effective and did not need to be changed in the long term, Conclusion: The incidence of overactive bladder syndrome was low in our cohort (3 %), which was less than in similar published studies. In most patients (80 %), first-generation anticholinergic therapy was effective. If the therapeutic effect was insufficient or side effects occurred, treatment with solifenacin was effective.

Keywords: hyperactive bladder, radical prostatectomy, anticholinergics.