Psychiatria pre prax 1/2001

Schizotypní porucha

MUDr. Zdeněk Faldyna

Schizotypní porucha představuje onemocnění, které nestojí v popředí pozornosti psychiatrů. Obvykle bývá chápána jako stav stojící na hranici schizofrenie. Se schizofrenií ji spojují zejména kognitivní poruchy, sociální stažení a zúžená afektivita. Souvislost je ale zřejmá i na genetické úrovni. Z psychodynamického pohledu převládá názor, že schizotypní porucha se řadí mezi hraniční poruchy v širším smyslu. Diagnóza schizotypní poruchy má svou historii i jasnou konturu. Komplexní terapie zahrnuje jak psychoterapeutické postupy, tak psychofarmakoterapii. Cílem je zlepšení adaptační schopnosti pacienta.

Kľúčové slová: schizotypní porucha, genetika schizofrenie, poruchy osobnosti.

Schizotypal disorders

Schizotypal personality disorder represents disease, which does not attract many psychiatrists. This condition is believed to be on the edge of schizophrenia. There is a connection with schizophrenia in cognitive disturbances, social withdrawal and limited emotional expression. There is a obvious genetic link to schizophrenia. From psychodynamic point of view it is believed, that schizotypical disorder belongs to borderline disorders in broader meaning. Diagnosis of schizotypal disorder has its own history and typical features. Complex therapy includes both psychotherapeutic approach and drug therapy. The goal is to improve adaptive abilities of a patient.

Keywords: schizotypal disorder, genetics of schizophrenia, personality disorders.