Psychiatria pre prax 4/2014

Proč a jak psát kazuistiku?

prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc.

Dlouho jsem se chystal napsat tento článek, který ani v náznaku nemá ambice někomu něco radit, nebo dokonce někoho poučovat. Na nedávném setkání se svými studenty jsem se ujistil, že i toto elementární téma může vyvolat obrovský zájem, a byl jsem rád, že se mi podařilo upozornit na nenahraditelné místo kazuistického zpracování medicínského problému. Kazuistika je totiž jádrem medicínských znalostí a duší medicínského důvtipu. Je ale také „popelkou“ mezi váženějšími formami lékařských prezentací, jakými jsou monograe, souhrnné referáty, randomizované vědecké studie a jiné. Často se však setkáváme i s jistým opovržením, že se jedná pouze o „obyčejnou“ kazuistiku. Málokdo z nás si dnes uvědomuje, že na základě jednotlivých kazuistik byla objasněna například elementární funkce štítné žlázy, že bylo upozorněno na typické příznaky syndromu získané poruchy imunity (AIDS) nebo nemoci šílených krav. Kazuistiky jsou dnes neodmyslitelnou součástí obsahu většiny kvalitních světových časopisů. Stávají se zdrojem nových informací a mají i neodmyslitelnou vzdělávací funkci pro každého z nás. Když profesor Dušek přišel s novou formou praktické výuky patologie s tzv. „problem based learning“, vyvolal u mnohých studentů zvídavý zájem a posléze nadšené přijetí tohoto programu. Co většina z nás tehdy považovala za „revoluční“ změnu, to věděl William Osler na počátku dvacátého století, kdy již tehdy formuloval pozoruhodnou myšlenku: „Nejlepší výuka medicíny je ta, která je vyučována samotným pacientem“.

Kľúčové slová: kazuistika, metodika.

Why and how to write a case report?

I have long intended to write this article that does not even have the slightest ambition to advise someone on something or even to instruct them. At a recent meeting with my students I assured myself that this elementary topic was capable of generating a huge interest, and I was glad to have managed to highlight the irreplaceable role of a case report dealing with a medical problem. A case report is indeed the core of medical knowledge and the soul of medical wit. But it has remained the Cinderella among the more appreciated forms of medical presentations, such as monographies, summary reports, randomized scientic studies, and others. It is, however, often looked upon with a certain contempt when being referred to as only an “ordinary” case report. Nowadays, hardly anybody is aware that it was on the basis of individual case reports that the elementary function of the thyroid gland was elucidated or the typical symptoms of acquired immune deciency syndrome (AIDS) or of mad cow disease were highlighted. Today, case reports are an inseparable part of the content of most top world journals. They are a source of new information andhave anindispensable educational function for each of us. When professor Dušek came up with a new form of practical instruction in pathology, the so-called “problem-based learning”, he stimulated lively interest in many students, followed by an enthusiastic acceptance of this programme. What was thenconsidered a “revolutionary” change by most of us was already known to William Osler in the early twentieth century when he formulated a remarkable idea: “The best teaching is that taught by the patient himself.”

Keywords: case report, metodology.