Psychiatria pre prax 2/2012

Paranoia, jak ji známe dnes

MUDr. Světlana Kroftová, MUDr. Martina Michálková, MUDr. Klára Zítková

Paranoia je termín poprvé použitý v psychiatrii v r. 1818 psychiatrem Heinrothem jako název pro chorobné iluze při nenarušené intelektuální schopnosti pacienta. Paranoia, v dnešní klasifikaci trvalá porucha s bludy, je obtížně léčitelná porucha projevující se zejména chronickým paranoidním bludem. V obecném povědomí je paranoia provázena pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní zvláštní úkol. Mezi příznaky paranoii patří přecitlivělost a vztahovačnost, podezíravost a sebestřednost, bludy, kverulantství a vyhraněná stanoviska. Vývoj nemoci je pozvolný, postupně dochází k upevňování bludu a jeho systematizaci.

Kľúčové slová: paranoia, paranoidní syndrom, bludy, kverulace.

The new form of paranoia

The term paranoia was first time published by the psychiatrist Heinroth in 1818. It was identified as the pathology delusion of the person without an impaired intellectual capacity. Nowadays, in the International Classification of Diseases, the paranoia is called The Permanent Delusion Disorder. It is difficult to treat. The main symptom is a chronic paranoid delusion. In general it can be understood as a feeling of special human capacity or serving a special mission. Other symptoms of paranoia include hypersensitivity, delusions, complains, keeping feisty fellings and radical attitudes, suspisiousness and being self-centered. The disorder has a fluent progress when the delusion is slowly becoming systematic.

Keywords: paranoia, paranoid syndrome, delusions, complains.