Neurológia pre prax 6/2011
Imunosupresiva v léčbě neurologických onemocnění
Imunosupresivní léky se používají v praxi více než 50 let. V léčbě neurologických autoimunitních onemocnění mají nezastupitelné postavení. Používají se zejména azatioprin, cyklofosfamid, metotrexát, mykofenolát mofetil, mitoxantron, cyklosporin A, takrolimus, klinické studie probíhají s kladribinem a teriflunomidem. V článku je uveden mechanizmus účinku, nežádoucí účinky a léčebná schémata jednotlivých preparátů, v další části pak indikace imunosupresiv u nejčastěji se vyskytujících autoimunitních onemocnění. V léčbě je nutné vždy zvážit benefit proti riziku, nemocného pečlivě monitorovat a předcházet nežádoucím účinkům.
Kľúčové slová: imunosupresivní léky, roztroušená skleróza, neuromyelitis optica, zánětlivé polyneuropatie, dermatomyozitida, polymyozitida, myasthenia gravis.
Immunosuppressive drugs in treating neurological diseases
Immunosuppressive drugs have been used in the practice for more than fifty years. In treating neurological autoimmune diseases, their role is irreplaceable. Azathioprine, cyclophosphamide, methotrexate, mycophenolate mofetil, mitoxantrone, cyclosporin A and tacrolimus have been particularly used; clinical trials with cladribine and teriflunomide are under way. The paper deals with the mechanism of action, adverse events and therapeutic regimens of individual agents; also covered are the indications of immunosuppressive drugs in the most common autoimmune diseases. During treatment, it is always necessary to weigh the benefits against risks, monitor the patient carefully and prevent adverse events.
Keywords: immunosuppressive drugs, multiple sclerosis, neuromyelitis optica, inflammatory polyneuropathies, dermatomyositis, polymyositis, myasthenia gravis.
