Neurológia pre prax 1/2007
Elektromyografická diagnostika u akutní zánětlivé demyelinizační polyradikuloneuritidy. Retrospektivní hodnocení a srovnání s mezinárodními diagnostickými kritérii
Úvod: Akutní zánětlivá demyelinizační polyradikuloneuritida (AIDP) je nejčastější jednotkou v rámci Guillain Barrého syndromu (GBS) v naší zemi. Jedná se o rychle progredující periferní polyneuropatii s areflexií, proteinocytologickou disociací v likvoru a charakteristickým nálezem v klinické elektromyografii (EMG). K diagnostice AIDP je používáno několik diagnostických kritérií s různou výtěžností. Cílem předložené práce bylo srovnat výsledky vlastního souboru s literárními kritérii a diskutovat jejich senzitivitu a specificitu zejména v časných fázích onemocnění. Materiál, metodika: Autoři předkládají soubor 16 pacientů s diagnózou AIDP, vyšetřených EMG v letech 2000–2005 a hodnocených retrospektivně podle několika ve světě používaných diagnostických kritérií. Zároveň byly studovány parametry jednotlivých nervů v kondukčních studiích, likvorový nález a anamnéza předcházejícího inzultu. Výsledky: Jako nejčastěji splněná v kondukčních studiích vyšla diagnostická kritéria autorů J. Meulstee, F. G. A. van der Meché and the Dutch Guillain-Barré Study Group 1995, jako nejméně splněná vyšla kritéria od autorů J. W. Albers, J. J. Kelly 1989. Nejčastěji postiženy byly u těchto pacientů následující parametry – H reflex, F-vlna n. peroneus a n. tibialis, distální motorická latence n. tibialis a n. peroneus. Částečné bloky vedení byly nalezeny u 11 % motorických nervů, v jehlové elektromyografii byla ve svalech zaznamenána nečetná spontánní aktivita, a to již v 1. týdnu po začátku onemocnění. Celková bílkovina 1. týden byla normální u 38 % pacientů a ve druhém u 25 %. Mononukleární pleocytóza do 10 elementů na mikrolitr likvoru byla zaznamenána u 88 % pacientů, anamnézu předcházejícího inzultu před začátkem onemocnění (infekce, úraz, operace) bylo možno zjistit u 63 % pacientů. Diskuse: Naše EMG výsledky u skupiny 16 pacientů jsou v korelaci s dostupnou literaturou ve splnění či nesplnění výše uvedených mezinárodních diagnostických kriterií AIDP. V dobré korelaci je zjištění vysoké senzitivity alterace H-reflexů a F-vln v kondukčních studiích, nejméně v souladu s literaturou je četnost námi zjištěných bloků vedení. Tato diskrepance může být jistě také způsobena malým počtem pacientů v našem souboru. Ostatní zjištěné – likvorologické parametry a anamnéza předcházejícího inzultu nevybočují z obecně přijímaného obrazu tohoto onemocnění.
Kľúčové slová: AIDP, Guillain-Barré syndrom, zánětlivé neuropatie, EMG, diagnostická kritéria.
Elektromyografická diagnostika u akutní zánětlivé demyelinizační polyradikuloneuritidy. Retrospektivní hodnocení a srovnání s mezinárodními diagnostickými kritérii
Úvod: Akutní zánětlivá demyelinizační polyradikuloneuritida (AIDP) je nejčastější jednotkou v rámci Guillain Barrého syndromu (GBS) v naší zemi. Jedná se o rychle progredující periferní polyneuropatii s areflexií, proteinocytologickou disociací v likvoru a charakteristickým nálezem v klinické elektromyografii (EMG). K diagnostice AIDP je používáno několik diagnostických kritérií s různou výtěžností. Cílem předložené práce bylo srovnat výsledky vlastního souboru s literárními kritérii a diskutovat jejich senzitivitu a specificitu zejména v časných fázích onemocnění. Materiál, metodika: Autoři předkládají soubor 16 pacientů s diagnózou AIDP, vyšetřených EMG v letech 2000–2005 a hodnocených retrospektivně podle několika ve světě používaných diagnostických kritérií. Zároveň byly studovány parametry jednotlivých nervů v kondukčních studiích, likvorový nález a anamnéza předcházejícího inzultu. Výsledky: Jako nejčastěji splněná v kondukčních studiích vyšla diagnostická kritéria autorů J. Meulstee, F. G. A. van der Meché and the Dutch Guillain-Barré Study Group 1995, jako nejméně splněná vyšla kritéria od autorů J. W. Albers, J. J. Kelly 1989. Nejčastěji postiženy byly u těchto pacientů následující parametry – H reflex, F-vlna n. peroneus a n. tibialis, distální motorická latence n. tibialis a n. peroneus. Částečné bloky vedení byly nalezeny u 11 % motorických nervů, v jehlové elektromyografii byla ve svalech zaznamenána nečetná spontánní aktivita, a to již v 1. týdnu po začátku onemocnění. Celková bílkovina 1. týden byla normální u 38 % pacientů a ve druhém u 25 %. Mononukleární pleocytóza do 10 elementů na mikrolitr likvoru byla zaznamenána u 88 % pacientů, anamnézu předcházejícího inzultu před začátkem onemocnění (infekce, úraz, operace) bylo možno zjistit u 63 % pacientů. Diskuse: Naše EMG výsledky u skupiny 16 pacientů jsou v korelaci s dostupnou literaturou ve splnění či nesplnění výše uvedených mezinárodních diagnostických kriterií AIDP. V dobré korelaci je zjištění vysoké senzitivity alterace H-reflexů a F-vln v kondukčních studiích, nejméně v souladu s literaturou je četnost námi zjištěných bloků vedení. Tato diskrepance může být jistě také způsobena malým počtem pacientů v našem souboru. Ostatní zjištěné – likvorologické parametry a anamnéza předcházejícího inzultu nevybočují z obecně přijímaného obrazu tohoto onemocnění.
Keywords: AIDP, Guillain-Barré syndrom, zánětlivé neuropatie, EMG, diagnostická kritéria.
