Neurológia pre prax 1/2016
Efekt Constraint Induced Movement Therapy (terapie vynuceného používání) u pacientů s hemiparézou v chronickém stadiu onemocnění
Mgr. Karin Laská, MUDr. Mgr. Tomáš Bauko
Cíl: Cílem této práce je zhodnotit efekt metody terapie vynuceného používání u pacientů s hemiparézou. Materiál a metoda: Naší pilotní studie se zúčastnilo 34 pacientů absolvujících kombinovanou terapii (standardní rehabilitace + terapie vynuceného používání) a 14 pacientů absolvujících pouze standardní rehabilitaci po cévní mozkové příhodě v chronickém stadiu onemocnění. U pacientů přijatých ke Constraint Induced Movement Therapy a kontroního souboru jsme sledovali kvalitu pohybu testem MAL (QOM) – Motor Activity Log (Quality of Movement) a kvantitu používání paretické končetiny testem MAL (AOU) – Motor Activity Log (Amount of Use) a volní aktivitu horní končetiny testem ARAT – Action Research Arm Test. Výsledky: Všechny sledované parametry pacientů absolvujících terapii vynuceného používání se po ukončení terapie zlepšily. Kvantita a kvalita používání slabší končetiny byla signifikantně zlepšena (p<0,001). Ke statisticky významnému zlepšení došlo i u funkčního hodnocení jemné a hrubé motoriky (p<0,001). Kontrolní soubor neprokázal u vybraných testů žádné statisticky významné zlepšení. Závěr: Výsledky naší studie naznačují, že metoda terapie vynuceného používání u pacientů s hemiparézou má pozitivní efekt na zlepšení jemné a hrubé motoriky, kvantitu a kvalitu používání paretické končetiny bez rozdílu věku, pohlaví a doby uplynulé od začátku onemocnění.
Kľúčové slová: cévní mozková příhoda, hemiparéza, neuroplasticita, terapie vynuceného používání
The effects of constraint-induced movement therapy on patients with hemiparesis in the chronic stage of illness
The Aim: The aim of this work is to evaluate the effect of constraint induced movement therapy on patients with hemiparesis. Material and method: 34 patients that underwent the combinet therapy (standard rehabilitation + constraint induced movement therapy) and 14 patients that underwent standard rehabilitation after a stroke in chronic stage of disease got involved in our pilot study. With patients admitted to the constraint induced movement therapy and to a control group we observed the quality with MAL (QOM) – motor activity log (quality of movement) test and quantity of using the weaker upper limb with MAL (AOU) – motor activity log (amount of use) test. We also observed the free activity of upper limbs with an action research arm test (ARAT). Results: All monitored parameters of patients that underwent the therapy of constraint induced movement therapy improved after the therapy. The quality and quantity of using the weaker limbs has significantly enhanced fine and gross motor skills (p<0.001). The control group has not proved any statistically significant improvement in the chosen tests. Conclusion: The results of our study suggest that the method of constraint induced movement therapy with patients with hemiparesis has a positive effect on the improvement of fine and rough locomotion and on the quality and quantity of using the weaker limb regardless the age, gender and the time that has elapsed since the disease.
Keywords: stroke, hemiparesis, neuroplasticity, constraint induced movement therapy