Neurológia pre prax 1/2003
CEREBROVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ VE STÁŘÍ
Cévní mozkové příhody jsou velkým medicínským, ale nejenom medicínským, problémem současnosti. Ve vyspělých zemích představují třetí nejčastější příčinu úmrtí a nejčastější příčinu invalidity v dospělé populaci. Starší lidé jsou postiženi častěji, neboť incidence roste s věkem a věk je tak důležitý rizikový faktor. Roční incidence je u osob mezi 65–75 lety věku 600–800 případů na 100000 obyvatel. Mortalita je silně závislá na věku a etiologii. U lakunárních infarktů je mnohem menší než u teritoriálních a u starých osob mnohem vyšší než než u mladších jedinců. Mimo akutních cévních mozkových příhod – ischemických a hemoragických – se ve stáří setkáváme i s jinými diagnostickými jednotkami, které jsou způsobeny vaskulárními mechanizmy jako například vaskulární demence, vaskulární parkinsonizmus, pseudobulbární syndrom, vertebrobazilární insuficience, z nichž mnohé nejsou přesně ohraničené a vzájemně se mohou překrývat. Cévní příhody u starších lidí vedou většinou k nutnosti následné institucionální často doživotní péče v zařízeních typu léčeben dlouhodobě nemocných nebo domovů důchodců. Jiná specifika cévních příhod ve stáří nejsou, a to včetně terapeutických, možností ať už vlastní léčby nebo následné sekundární prevence. Rovněž u trombolytické terapie by neměl být věk důvodem jejího nepodání.
Kľúčové slová: cévní mozková příhoda, iktus, ischemie, hemoragie, demence, parkinsonizmus.
CEREBROVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ VE STÁŘÍ
Cévní mozkové příhody jsou velkým medicínským, ale nejenom medicínským, problémem současnosti. Ve vyspělých zemích představují třetí nejčastější příčinu úmrtí a nejčastější příčinu invalidity v dospělé populaci. Starší lidé jsou postiženi častěji, neboť incidence roste s věkem a věk je tak důležitý rizikový faktor. Roční incidence je u osob mezi 65–75 lety věku 600–800 případů na 100000 obyvatel. Mortalita je silně závislá na věku a etiologii. U lakunárních infarktů je mnohem menší než u teritoriálních a u starých osob mnohem vyšší než než u mladších jedinců. Mimo akutních cévních mozkových příhod – ischemických a hemoragických – se ve stáří setkáváme i s jinými diagnostickými jednotkami, které jsou způsobeny vaskulárními mechanizmy jako například vaskulární demence, vaskulární parkinsonizmus, pseudobulbární syndrom, vertebrobazilární insuficience, z nichž mnohé nejsou přesně ohraničené a vzájemně se mohou překrývat. Cévní příhody u starších lidí vedou většinou k nutnosti následné institucionální často doživotní péče v zařízeních typu léčeben dlouhodobě nemocných nebo domovů důchodců. Jiná specifika cévních příhod ve stáří nejsou, a to včetně terapeutických, možností ať už vlastní léčby nebo následné sekundární prevence. Rovněž u trombolytické terapie by neměl být věk důvodem jejího nepodání.
Keywords: cévní mozková příhoda, iktus, ischemie, hemoragie, demence, parkinsonizmus.
