Neurológia pre prax 1/2021
Baron Constantin Economo von San Serff (1876–1931) a jeho encefalitida aneb válečný stíhač, neurovědec a největší medicínská záhada 20. století
doc. MUDr. Kateřina Menšíková, Ph.D., FEAN, prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc., Prof. MUDr. Petr Kaňovský, CSc., FEAN
Constantin Economo se narodil v roce 1876 do bohaté řecké patricijské rodiny ve městě Brãila v dnešním Rumunsku. Jeho otec byl obchodníkem s rozsáhlými majetky v Thessálii a Makedonii, kde měla ve městě Edessa rodina kořeny, Economovými příbuznými bylo např. několik biskupů řecké pravoslavné církve. V roce 1877 se rodina přestěhovala do Terstu, kde Economo prožil dětství a mládí. Po maturitě se v roce 1893 na přání otce zapsal na vídeňskou techniku, ale po dvou letech technického studia zanechal a přestoupil na lékařskou fakultu. Ještě jako student publikoval vědeckou práci o vývoji hypofýzy u ptáků. Promoval v roce 1901, přičemž tehdy už rok pracoval v laboratoři profesora Exnera, kde zůstal do roku 1903. Další rok strávil jako rezident na interní klinice profesora Nothnagela; další dva roky strávil cestami po evropských klinikách a laboratořích, kde pracoval mj. s Joffroyem, Magnanem, Mariem, Bernheimem, Kraepelinem, Ziehenem a Oppenheimem. V roce 1906 císař František Josef I. povýšil Economova otce do šlechtického stavu s dědičným titulem „freiherr“, čímž se i Economo stal baronem. Od roku 1907 pracoval jako asistent na neuropsychiatrické klinice profesora Wagner- Jauregga ve vídeňské Všeobecné nemocnici. Habilitoval se v roce 1913 prací o senzorických poruchách doprovázejících pontinní tumory, profesorem neurologie a psychiatrie byl jmenován v roce 1921. V roce 1931 byl jmenován šéfem nově založeného ústavu pro výzkum mozku (dnešní Neurologische Institut) vídeňské univerzity, který však vedl pouhých šest měsíců. V průběhu své neurovědecké kariéry se věnoval hlavně třem tématům, která se stala jeho trvalým profesionálním odkazem: epidemické encefalitidě, která byla posléze nazvána jeho jménem, poruchám spánku a lokalizaci spánkových center, a cytoarchitektonice mozkové kůry. Kromě medicíny bylo jeho další vášní (patrně stejně velkou jako medicína) letectví. Začal s balonovým létáním za svého pařížského pobytu. Po návratu do Vídně začal intenzivně létat na starém vídeňském letišti v Aspern. Byl držitelem první oficiální rakousko-uherské mezinárodní pilotní licence a od roku 1910 prezidentem „Österreichische Aeroklub“, v této funkci zůstal až do roku 1926. Za první světové války létal jako stíhač rakousko-uherského letectva po dobu dvou kampaní v letech 1915–1916 na dolomitské frontě. Na žádost rodičů u ministerstva letectví byl koncem roku 1916 demobilizován a odeslán zpět do vídeňské vojenské nemocnice, kde pečoval o pacienty s poraněním hlavy. Po válce, v roce 1919, ve věku 43 let, se oženil s Karolinou, dcerou prince Aloise von Schönberg-Hartenstein, manželství ale zůstalo bezdětné. Constantin von Economo zemřel v roce 1931 ve věku 55 let na následky srdečního infarktu.
Kľúčové slová: Economova encefalitida, poruchy spánku, cytoarchitektonika kortexu
Baron Constantin Economo von San Serff (1876–1931) and his encephalitis: war fighter pilot, neuroscientist, and the greatest medical mystery of the 20th century
Constantin Economo was born in 1876, into a rich Greek patrician family in the city of Brãila, Romania. His father was a merchant with extensive properties in Thessaly and Macedonia, where in the city of Edessa his family was rooted; Economo’s ancestors included several bishops of the Greek Orthodox Church. In 1877, the family moved to Trieste where Economo spent his childhood and youth. After his school-leaving exam in 1893, he started to study at the Polytechnic University of Vienna at the request of his father, but switched to medicine after two years. While still studying, he published his first scientific paper on the development of the pituitary gland in birds. He graduated in 1901, by which time he had already worked in professor Exner’s laboratory for one year, where he stayed until 1903. He spent the following year as a resident at the Clinic of Internal Medicine under professor Nothnagel; subsequently, he travelled for two years visiting European clinics and laboratories, where he worked with Joffroy, Magnan, Marie, Bernheim, Kraepelin, Ziehen, and Oppenheim, to name only a few. In 1906, Economo’s father was ennobled by the Emperor Franz Joseph I and received the hereditary title “Freiherr”, making Constantin a baron, too. Since 1907 he worked as an assistant at the Clinic for Psychiatry and Nervous Diseases headed by professor Wagner–Jauregg at Vienna’s General Hospital. He obtained his habilitation in 1913 with a thesis on sensory disorders accompanying pontine tumours. He was appointed professor of neurology and psychiatry in 1921. In 1931, he was made head of a newly established department of brain research (nowadays known as Neurologische Institut) at Vienna University which he headed for six months only. During his career in neuroscience, he mainly dealt with three topics which became his lasting professional legacy: epidemic encephalitis which was later called by his name; sleep disorders and localization of the sleep centres; and cytoarchitectonics of the cerebral cortex. Another one of Constantin von Economo’s passions (apparently as great as medicine) was aeronautics. While in Paris, he learned how to fly a balloon. After returning to Vienna, he started flying frequently at the old Viennese airfield in Aspern. He was a holder of the first official Austro-Hungarian international pilot licence, and since 1910 the president of the Austrian Aeroclub, remaining in office until 1926. During the First World War, he was a fighter pilot for the Austro-Hungarian air force during two campaigns in the years 1915 and 1916 on the Dolomite front. At the request of his parents with the Ministry of Aviation, he was demobilized in late 1916 and summoned back to the Vienna Military Hospital to care for patients with head injuries. In 1919, at the age of 43, he married Karoline, a daughter of prince Alois von Schönburg-Hartenstein; the couple had no children of the marriage. Constantin von Economo died in 1931, aged 55, of the sequelae of a heart attack.
Keywords: Economo’s encephalitis, sleep disorders, cortex cytoarchitectonics