Neurológia pre prax 1/2001

Tardivní dyskineze v praxi

Tardivní dyskineze (TD) vyvolávají antidopaminergní léky, především antipsychotika a gastroenterologikum metoclopramid, podstatně méně antidepresiva. TD se projevují choreiformními pohyby, nejčastěji na jazyku a v orální oblasti. Nebezpečné mohou být dyskineze polykacího a dýchacího svalstva. Průměrná prevalence TD je 15–20 %. Rizikové faktory představují a) predispoziční faktory: vyšší věk, ženské pohlaví, afektivní porucha, diabetes mellitus 2. typu, výskyt akutních extrapyramidových syndromů v anamnéze, projevy zvýšené vulnerability mozku a genetické odchylky (varianty dopaminového D3 receptoru, C/C genotyp jaterního cytochromu CYP 1A2, varianta CYP2D6*10) b) exogenní faktory: delší, intenzivnější a přerušovaná léčba neuroleptiky, abusus alkoholu a drog. Při léčbě TD se především redukují dávky neuroleptik nebo se nahrazují antipsychotiky 2. generace. Menší význam má přidání některého ze supresorů TD (beta blokátory, alfa2 agonisté, benzodiazepiny, blokátory kalciového kanálu, antioxidanty). Nevhodná je léčba anticholinergními antiparkinsoniky. Nejdůležitější je prevence – časná diagnostika TD, užívání co nejnižších dávek antipsychotik a přednostní používání antipsychotik 2. generace.

Keywords: tardivní dyskineze, rizikové faktory, diferenciální diagnóza, léčba, prevence.