Neurológia pre prax 1/2002

Možnosti operačního léčení cervikální spondylogenní myelopatie

Autoři uvádějí přehled a indikace předních, zadních a kombinovaných operačních výkonů používaných v léčení progredující spondylogenní cervikální myelopatie včetně vlastních zkušeností s předními výkony: jednu a dvě etáže operovali u 24 osob, průměrný věk 50 let. Tuto skupinu sledovali průměrně 3 roky po operaci. Kvadruparézu mělo 20 osob, triparézu dva, paraparézu jeden. Klinická symptomatologie se zlepšila u 19 osob (79 %). Boniho technikou (subtotální somatektomie tří a více obratlových těl) operovali 5 pacientů (4 muže), průměrný věk 50 let, délka pooperačního sledování 5 let. Vždy byla odstraněna 3 obratlová těla s rozepřením autoštěpu C3-C7, ve 4 případech s přemostěním dlahou. Ve dvou případech došlo ke zlepšení (40 %), třikrát zůstal stav nezměněn. Zadním přístupem (3–5 etáží) operovali 9 pacientů (průměrný věk 54,6 let), s průměrnou délkou sledování 2,1 roku. Kvadruparézu mělo 7 osob, diparézu jeden, převážně kořenové postižení jeden. Nález se zlepšil u 6 osob (67 %). Při útlaku durálního vaku zepředu v jedné nebo dvou etážích doporučují autoři přední výkony, při víceetážovém zúžení páteřního kanálu zadní nebo kombinované výkony podle zakřivení krční páteře v sagitální rovině.

Keywords: cervikální spondylogenní myelopatie, operační léčení.