Psychiatria pre prax 1/2004

Poruchy vyvolané stresem

V současné industriální epoše s rychlým rozvojem techniky a globalizace je člověk zahlcen informacemi a vystaven četným psychosociálním tlakům. Adaptační mechanizmy sloužící ke zvládání bezprostředního ohrožení a k boji o přežití se však těmto rychlým změnám nedokáží rychle přizpůsobit, jejich funkce se po tisíciletí neměnila. Homeostatické procesy se přizpůsobují novým podmínkám mobilizací rezerv, aktivací emocí a vzorců chování v závislosti na situaci a individuální predispozici. Využívají mechanizmů, které Hans Selye (1907–1982) souhrnně označil pojmem „stres“. Asi 5–10 % pacientů v ústavních či ambulantních zdravotnických zařízeních trpí tzv. poruchou přizpůsobení, tedy maladaptací na životní změnu či stresovou událost, u adolescentů je tato porucha navíc komplikována suicidálním jednáním v 17–25 %, jak vyplývá z některých pramenů (16). Důsledky neléčené posttraumatické stresové poruchy sahají od závislostí na psychotropních látkách až k depresi se sebevražedným jednáním. Zabývat se odhalováním, léčbou a především prevencí stres-dependentních poruch má tedy nezanedbatelný význam.